12. srpna uplyne 75 let od přijetí dnes platných Ženevských úmluv na ochranu obětí ozbrojených konfliktů. 22. srpna to bude 160 let od schválení nejstaršího znění. Tyto smlouvy garantují i za hrůz ozbrojeného konfliktu prostor pro lidskost – chrání před největším utrpení ty, kdo v konfliktu nebojují nebo již nebojují.
12. srpna 1949 byla v Ženevě přijata dnes platná čtveřice Ženevských úmluv na ochranu obětí ozbrojených konfliktů doplněná třemi dodatkovými protokoly v roce 1977 a 2005. Tvoří základní kodex mezinárodního humanitárního (válečného) práva (MHP).
To určuje pravidla vedení ozbrojených konfliktů a poskytuje ochranu především těm osobám, kteří v konfliktu nebojují nebo již nebojují, a těm objektům, které nejsou vojenské povahy.
První Ženevská úmluva vůbec byla přijata 22. srpna 1864 z iniciativy Henriho Dunanta a jím založeného Mezinárodního výboru Červeného kříže. Nová znění byla přijímána v reakci na zkušenosti, výzvy a rizika obou světových válek, přičemž v roce 1949 byla vůbec poprvé přijata samostatná úmluva chránící civilní obyvatelstvo.
Ozbrojené konflikty (války), ať již vnitrostátní či mezinárodní, se odehrávají v prostředí různých kultur, morálních a náboženských systémů. Přesto mají všechny ozbrojené konflikty na světě jedna pravidla, na nichž se všichni shodujeme, pravidla obsažená v Ženevských úmluvách. MHP je totiž založeno na humanitárních principech, které jsou vlastní všem kulturám a náboženstvím, a díky tomu je společným dědictvím lidstva.
Každý ze 196 suverénních států na světě svobodně a dobrovolně souhlasil s tím, že bude právně vázán Ženevskými úmluvami, což podtrhuje univerzálnost hodnot ztělesněných MHP.
Příšerné zprávy z frontové linie mohou zanechat dojem, že válečné zákony jsou jen zřídka respektovány. Ale ochrana mezinárodního humanitárního práva nepochybně účinně zmírňuje některé z nejhorších dopadů války. Je však stále platné, že strany ozbrojených konfliktů musí udělat mnohem více, aby respektovaly MHP.
Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce všude na světě se podílí na šíření znalostí MHP – mezi veřejností i specifickými cílovými skupinami, jako jsou např. ozbrojené síly – neboť znalost MHP je nutným předpokladem jeho naplňování.
V případě ozbrojených konfliktů pak právě na základě Ženevských úmluv poskytuje pomoc civilistům a dalším obětem válek, ošetřuje raněné, pomáhá civilistům, pátrá po pohřešovaných členech rodin, navštěvuje válečné zajatce i ostatní osoby zbavené svobody. Upozorňuje také státy a další bojující strany na jejich povinnosti z MHP.
Všechny státy a bojující strany jsou povinny normy MHP za všech okolností nejen zachovávat, ale mají také povinnost zajistit jejich zachování působením na ty, na které mají vliv. Odpovídají i za potrestání jejich porušení.
Každá válka jednou skončí, dodržování MHP pak také usnadňuje to, aby po válce lidé z obou stran k sobě našli cestu a mohli spolu žít poté, co byla vypálena poslední kulka.
Základní pravidla mezinárodního humanitárního práva:
1. Útočit lze jen na bojovníky (a civilisty účastnící se boje) a na vojenské objekty. Civilisté (neúčastnící se boje) a civilní objekty nesmí být za žádných okolností napadáni.
2. Zbraně a způsoby jejich použití musí být vždy vybrány tak, aby ničivé účinky zasahovaly vojenské cíle, nikoli civilní osoby a objekty. Nesmí působit nadměrná zranění.
3. Pokud protivník již nebojuje v důsledku zranění, nemoci či ztroskotání nebo se vzdal či byl zajat, nesmí se na něj již útočit a musí se s ním zacházet lidsky.
4. Vojenští i civilní zranění a nemocní musí být sebráni a řádně ošetřeni.
5. Zdravotníci a zdravotnická zařízení jsou nedotknutelní a nesmí jim být v jejich činnosti bráněno.
6. Se zadrženými vojáky i civilisty se musí zacházet lidsky, mají právo na výměnu informací s rodinami. Jsou-li obviněni z trestného jednání, musí být souzeni řádným soudem.
7. Nikdo nesmí být vystaven krutému zacházení, mučen či ponižován.
8. Civilisté v jakýchkoli oblastech (včetně okupovaných či obklíčených) mají právo přijímat humanitární pomoc, její přepravě nesmí být bráněno.
9. Červenému kříži musí být umožněn přístup k těm, kteří jeho pomoc potřebují, a k osobám zbaveným svobody v souvislosti s konfliktem.
10. Na okupovaných územích je okupační správa povinna obyvatelstvu zajistit veřejný pořádek, zdravotní péči a zásobování základními potřebami.
